FAQ - TERAPIE PRO DOSPÍVAJÍCÍ A DOSPĚLÉ

​

JAK PROBÍHÁ PRVNÍ SEZENÍ?

První setkání je úvodní – slouží k tomu, abychom se poznali, popsali, s čím přicházíte, a domluvili se na dalším postupu. Není potřeba se nijak připravovat, stačí přijít takoví, jací jste.

​

JAK ČASTO JE POTŘEBA CHODIT NA TERAPII?

Nejčastěji se setkáváme jednou týdně, někdy jednou za 14 dní. Frekvenci domlouváme individuálně podle možností a povahy potíží.

​

JAK DLOUHO TRVÁ JEDNO SEZENÍ?

Individuální sezení trvá obvykle 50 minut. 

​​

NABÍZÍTE I ONLINE SETKÁVÁNÍ?

Ano, je možné se domluvit na online setkáních – například pokud jste z větší dálky nebo pokud je osobní setkání z nějakého důvodu obtížné.

 

MŮŽU SE NA VÁS OBRÁTIT, I KDYŽ SI NEJSEM JISTÁ/Ý, ZDALI POTŘEBUJU TERAPII?

Určitě. Někdy stačí pár setkání k tomu, abyste si ujasnili, co se ve vás děje a co potřebujete. Nečekejte, až to bude "vážné".

​

JAKÝ JE ROZDÍL MEZI PORADENSTVÍM A TERAPIÍ?

Poradenství je krátkodobá forma podpory a zaměřuje se často na konkrétní téma. Terapie jde více do hloubky a je dlouhodobá.

​

JSOU VAŠE TERAPIE NA POJIŠŤOVNU?

V současnosti nespolupracuji s pojišťovnami, tudíž mé služby jsou hrazeny přímo a to v hotovosti či bankovním převodem.

​

JAK SE MOHU OBJEDNAT?

Objednat se můžete jednoduše přes kontaktní formulář NEBO e-mailem. Ozvu se vám co nejdříve zpět.

 

FAQ - TERAPIE HROU PRO DĚTI OD 3 LET

​

CO JE TO TERAPIE HROU?

Terapie hrou pro děti je totéž, co terapie slovem pro dospělé. Hra je pro děti přirozeným způsobem komunikace, stejně jako je pro dospělé přirozeným způsobem komunikace vyprávění. Ve hře jsou hračky používány jako slova a hra je řečí dítěte. Dětem jsou v terapii hrou poskytnuty hračky, které jim umožňují vyjádřit to, co se jim těžko vyjadřuje slovy. Když děti mohou projevovat své pocity ve společnosti vyškoleného terapeuta, který jim rozumí a přijímá je bez jakéhokoli hodnocení, začínají se cítit lépe. Jako rodič jste pravděpodobně zažili totéž, když vás něco trápilo nebo znepokojovalo a sdělili jste to někomu, komu na vás skutečně záleželo a porozuměl vám. Najednou jste se cítili lépe a lépe jste zvládli svůj problém. Něco podobného je terapie hrou pro děti.  Mohou používat panenky, barvy a jiné hračky k vyjádření toho, co si myslí, co cítí, co je trápí. Děti se v rámci hry vyrovnávají se svými zážitky, zpracovávají své příjemné i nepříjemné zážitky, zkouší si nové vzorce chování a vstupují do nových rolí, odhalují a prozkoumávají své nitro, své potřeby, svá přání, budují svůj vztah k sobě a ke světu.

 

POTŘEBUJE MOJE DÍTĚ TERAPII?

Zjistit, zda vaše dítě potřebuje terapii, může být náročné, ale existují určité známky a situace, které mohou naznačovat, že by terapie mohla být prospěšná. Rychlé zlepšení lze očekávat u úzkostných dětí, u dětí, které si nevěří a které mají potíže s regulací či vyjadřováním emocí. Rychle se zmírňují či zcela ustupují také psychogenní bolesti hlavy či bříška, astma, sekundární enuréza či enkopréza a tiky. U dětí je duše a tělo daleko více propojeno než u dospělých, proto častěji své pocity komunikují tělesnými symptomy a hra je pro ně možností, jak zdravěji sdělit a zpracovat své trápení. Terapie hrou je také vhodná jako podpůrná psychoterapie v obtížných životních obdobích dítěte či celé rodiny (prožité trauma, rozvod rodičů, střídavá péče, vážné onemocnění nebo úmrtí důležitého blízkého, ale třeba i jen narození mladšího sourozence či stěhování).

 

Pokud vašemu dítěti učitel, dětský psycholog, dětský psychiatr nebo sociální pracovnice doporučili systematickou individuální psychoterapii a je mu mezi třemi a jedenácti lety, pak je terapie hrou dobrou volbou.

 

KOLIK SETKÁNÍ BUDE MÉ DÍTĚ POTŘEBOVAT?

Odpověď na tuto otázku budeme hledat všichni společně – terapeut, rodič i dítě. Moje zkušenost je, že minimální počet nutný k nastolení změny u méně závažných obtíží a její stabilizaci je alespoň 10 setkání. Prvních 5 setkání se zdánlivě nic neděje, změna se teprve připravuje. Poté většinou dojde k prvním změnám, ovšem potřebujeme ještě dalších několik setkání ke stabilizaci změn a jejich zažití. Poslední tři setkání se společně s dítětem věnujeme ukončování terapie a loučení. Ovšem děti s dlouhodobými problémy, s psychiatrickou diagnózou, minimálním zázemím potřebují více času a někdy i 1 rok a víc.

 

JAK ČASTO JE POTŘEBA DOCHÁZET NA TERAPII HROU?

Pro co největší efekt terapie hrou probíhá 1x týdně (45 min, u dětí pod 3 roky pouze 30 min). Nezbytnou součástí je úvodní a průběžná konzultace (po 5. setkání) se zákonným zástupcem dítěte. Pokud potřebujete předat nějaké informace mezi konzultacemi, prosím o emailovou komunikaci. 

 

CO ŘÍCT DÍTĚTI O TERAPII?

Můžete svému dítěti říct, že každý týden bude chodit k tetě terapeutce do speciální herny, kde je spousta hraček. Pokud se vás dítě zeptá, proč musí jít do herny, můžete mu říct pravdu. Když se vaše dítě bojí tmy, řekněte mu, že bude chodit na terapii, aby se stalo odvážnější. Když dělá scény kvůli každé maličkosti, řekněte mu, že mu chceme pomoci, aby získalo kontrolu nad svými emocemi. Když ubližuje sourozenci, tak si bude chodit hrát, aby se naučilo zvládat bráchovy provokace. Zkrátka řekněte, že ho odvedete za někým, kdo mu pomůže s jeho potížemi. Nezdůrazňujte ovšem patologii, dítě nezahanbujte, ale fakt, že mu chcete pomoci a že vám na něm záleží.

 

CO UDĚLAT PŘED KAŽDOU TERAPIÍ?

Protože se dítě může zašpinit pískem a barvami, navrhuji, abyste dítě přivedli ve starším oblečení, které vám nebude vadit, když se dítě v herně zašpiní.

 

Chceme, aby dítě nic nerušilo a mohlo si v klidu hrát, proto je vhodné, aby si předem zašlo na toaletu, nemělo hlad, žízeň, nebylo unavené či těsně po nějakém bolestivém zákroku.

 

Ujistěte jej, že na něj budete čekat v čekárně, zatímco se bude hrát v herně. Rodiče nemají přístup do herny.

 

Během prvního setkání vás poprosím, abyste po celou dobu byli v čekárně, vybavte se tedy knihou, notebookem, aby vám čekání rychle uběhlo (wifi není k dispozici).

 

A CO PO SETKÁNÍ?

Vyhýbejte se otázkám ohledně toho, co dítě v herně dělalo, jestli bylo v herně dobře, poslouchalo atd. Řekněte pouze: „Ahoj. Teď už můžeme jít domů/na procházku/do cukrárny atd.“

​

Pokud se dítě rozhodne sdílet zážitky z herny, poslouchejte ho pozorně a dovolte mu vést rozhovor.

Někdy si možná vezme domů obrázek. Místo chvály obrázku zkuste jednoduše popsat, co na obrázku vidíte, např.: „Použil jsi hodně různých barev. Vidím hnědou a zelenou a spoustu modré na vrchu obrázku...“ nebo: „Vidím, že jsi nakreslil tři lidi...“